Zuberská stezka odvahy 2008

Malování na silnice

Kdo by neznal Zubří na Vysočině? Je to krásná malebná vesnička se spoustou obětavých a tvořivých lidiček, kteří si umí udělat čas na naše děti – na novou nastupující generaci i v tak uspěchané době jako je ta dnešní. A protože se blížil konec prázdnin, tak se SDH Zubří rozhodl uspořádat takovou malou“ stezku odvahy.“ Samozřejmě, že téhle akci přecházely dlouhodobé přípravy a plánování, aby všechno dobře klaplo a stálo to za to..A vyšlo to!

Sešli jsme se poslední prázdninovou sobotu na návsi, kde bylo všechno odstartováno.Musíme si říci, že nám přálo počasí, byl krásný letní den zalitý sluncem. Sešlo se nás opravdu hodně,něco kolem osmdesáti dětí, všechny věkové kategorie a nechyběly ani tatínkové a maminky s kočárky.Každý se chtěl rozloučit s prázdninami. První úkol byl hned na startu, kde nebojácní účastníci naší stezky museli nakreslit obrázek na naší nově zbudované asfaltové silnici /samozřejmě mimo dosah silničního provozu/, každý zasadil svůj výtvor do rámečku i se svým podpisem, potom si vyzvedl barevný kšiltík s mapou, to aby se v lese neztratil/ a mohl vyrazit.Mimochodem, bylo zajímavé vidět v lese pohybující se děti ve slušivých barevných kšiltech. Na jednotlivých stanovištích se plnily různě zajímavé úkoly, které měly prověřit nejen fyzickou, ale i psychickou zdatnost každého jednotlivce. Tak se například soutěžilo v přitahování myšek uvázaných na provázku, procházení obrovitou pavučinou, v lovení rybek na háček, chůzi na chůdách, skákání v pytli, někdo zvládl i chůzi v opravdu velkých holínkách. Na hrázi zuberského rybníka se soutěžilo v plnění nádoby vodou/děravé/, a komu se nepodařilo nádobu naplnit, tak jako podúkol plnil vodou PET lahve.To se dětem líbilo, běhaly jako o závod pro vodu a zpět a vůbec jim nevadilo, že jsou tak trošku mokří jako vodnici – však to uschne! I druhý úkol s vodou děti zaujal. Musely vodními pistolemi „sestřelit“ plechovky! Malí, velcí – nikdo se nebál – to byla ale kanonáda..Také na nás čekal úkol, ve kterém se projevila naše tvořivost a estetika. Museli jsme ozdobit přírodním materiálem, který byl všude kolem nás krásné barevné hrnečky, zvonečky, autíčka i domečky.Nevěřili byste, jak krásné výtvory jsme mohli vidět v cíli, kam každý svůj naaranžovaný obrázek donesl.

Krabička odvahy

Ale to nebylo zdaleka všechno.Čekaly na nás také dva strašidelné úkoly. Jedním z nich byla cesta tmavým lesem – „zuberská stezka odvahy.“ Kdo se na ni vydal, neměl to jednoduché, protože cestou vykukovala za stromy různá lesní strašidla, skřítkové, zvířátka a také unavení houbaři. Ti bojácnější zvládli stezku ve dvojicích, ale i to se počítalo.Druhý úkol nebyl o nic snazší. Každý odvážný jednotlivec si musel vylovit svou odměnu z tajemné krabice, do které nikdo neviděl, jen podle hmatu musel „cosi“ najít. No jo, ale hledejte si poslepu , když cítíte cosi chlupatého, pichlavého, divného a ještě se to kolem vás hýbe.…Ani někteří dopěláci si netroufli!!

Skákací hrad

A kdo došel bez újmy na zdraví do cíle, tak byl za své snažení odměněn. Však kromě plnění úkolů také každý našlapal nejméně tři kilometry v krásných zuberských lesích. A nechceme sahat nikomu do svědomí, ale možná jen díky naší stezce někteří jedinci podnikli takhle dlouhou odpolední vycházku. Některým škarohlídům se to možná zdálo příliš dlouhé a náročné – tak jen tak na okraj, tohle byla akce dobrovolná, nikoliv povinná.Myslím, že kdo se rozhodl strávit pod taktovkou místních hasičů sobotní odpoledne tak nelitoval..Abychom nezapomněli na připravenou odměnu v cíli, tak kromě balíčku plného mlsků a malého plyšáčka čekala v cíli ještě taková malá třešnička na pomyslném dortu pro všechny zúčastněné.A tou třešničkou byl skákací hrad. Není třeba říkat, že nikdo nebyl po tak dlouhé cestě unavený a děti mohly dovádět pod dohledem svých rodičů hodně dlouho.Samozřejmě že bylo připravené i občerstvení pro děti, rodiče a prarodiče. A kdo chtěl, mohl svoje tělo protáhnout ještě také v rytmu diska. Hudba hrála a hrála až do pozdních večerních hodin.Bavili se všichni bez ohledu na věk, tak jak to my zuberáci umíme. V závěru nesmíme také zapomenout poděkovat obci Zubří a SDH Zubří za finanční podporu na této akci a panu Jaromíru Jamborovi za materiální přispění do balíčků pro děti a vedení BVV za zapůjčení skákacího hradu.Tak zase někdy příště…